 |
 |
 |
Na okraji lesní a pěší stezky byly objeveny v severovýchodně spadajícím svahu v několika rozestupech plochá, ale zarostlá místa v lese. Nejméně devět z nich se zde řadí na pár set metrech vedle sebe.
Jedná se o stará uhlářská místa a možná také o pryskyřicová kamna, která byla částečně používána do počátku 20. století. Na některých místech lze ještě v zemi rozpoznat tmavé zbarvení půdy dřevěným uhlím. Tato místa dříve patřila „Egerskému lesu“ a po roce 1862, poté co se stala dle Vídeňské státní úmluvy bavorskými, k majetku Ottengrünů. Vzhledem k velkému množství lze vycházet z toho, že milíře nebo pryskyřicová kamna byla na různých místech střídavě v provozu. Jelikož k vlastnictví majetku Ottengrünů patřily také vysoké pece a kladivárny okolo Ernestgrünu, je možné, že zde bylo produkováno dřevěné uhlí pro těžbu rudy již od 14. století. Všude, ale převážně v oblasti původního Egerského lesa, lze nalézt další taková místa. Na Birkenbergu (březová hora) můžeme také vytvořit spojitost se starým způsobem obhospodařování.
Taktéž cesta, u které se tato místa bezprostředně nachází, je stará. Dříve to byla spojovací silnice z Wondrebu do Schachtenu zatáčející u tehdejšího Egerského lesního domku ze silnice směrem do Ottengrünu. Tím byl zajištěn efektivnější odvoz dřevěného uhlí nebo pryskyřice.
Uhlířství je jedno z nejstarších řemeslných technik lidstva, ale v Německu již téměř vymřelé povolání.