 |
 |
 |
Waldsassenské břidlicové pohoří se rozprostírá přes hranice na ploše cca 500 km2. Přičemž se dělí v zemské historii na dvě různé oblasti v jedné linii mezi Leonbergem a Dolním Žandovem. Mladší oblast Ordovizia (485 – 443 mil. let) se táhne severozápadně odtud až k rovnoběžce mezi Arzbergem a Chebem. Starší horniny kambria (541 – 490 mil. let) pokrývají plochu jihovýchodně k další rovnoběžce mezi Wondrebem a Starou Vodou.
Během vytváření hornin došlo ve vrstvách kambria k proměnlivému ukládání křemence a částí zlata. Ve středověku dovedla tato okolnost Bad Neualbenreuth ke skromnému blahobytu, neboť se zde dolovalo horské zlato a hledáno bylo i rýžované zlato. Zvláště úspěšní při tom byli lidé na pozemcích egerského rytířského statku Ottengrün. Během těchto hornických činností vznikl z mlýna Rothmühle kladivářský zámek Ernestgrün.
Až do 20. století se podnikaly stále nové pokusy k nalezení břidlicových chodeb, které s sebou nesly žádaný drahý kov. O tom také svědčí blízké výkopní místo (200 m jihovýchodním směrem), které se tak samovolně proměnilo v biotop.