 |
 |
 |
Malý vesele si šplouchající potůček pramení v pouhých 30 metrech výšky dále uprostřed lesa u takzvaného pramene Rinnl, který je nejvýše položeným pramenem celého horského hřbetu.
Ve Vídeňské úmluvě z 26. června 1862 je psáno, že „u Tillenbergu byla korigována mezní linie od pramene Rimmel až ke Königsteinu“. Existovala tam dvě území Egerského městského lesa. Jedno začínalo na západním křídle Tillenbergu, v blízkosti již tehdy významné přírodní hraniční značky – Königsteinu. Druhá část končila nedaleko právě tohoto pramene Rinnl. Jelikož v celém území Fraisu nebyl žádný jiný pramen s podobným názvem, lze vycházet z toho, že i zde byl míněn tento pramen.
Tak přísluší prameni a potůčku na násypu historický význam stoleté přírodní hraniční značky, jakož i Meznímu buku nebo Königsteinu mezi dvěma panskými územími. Tím ohraničený mezník krajiny (Rinne) i pruh krajiny (Rain) s jejich 300 m délkou a 10-ti až 20-ti m šířkou patřil k Fraisu, severně omezen majetkem Waldsassenského kláštera a po sekularizaci Bavorska, jižně ohraničen majetkem města Eger.
Od Rinne a Rain dostal „Rinnl“ svůj název a poskytl navíc jméno pro prstencové skalisko (Rinnlstein).